Lidstvo v honbě za zlatem zažilo několik vln zájmu o velká naleziště zlata,  kdy se na zlatonosná pole vydaly desetitíce zlatokopů.

K nejznámějším patří zlatá horečka na Klondiku. Po ohlášení nálezu zlata v roce 1897 se do extrémních podmínek severní Kanady vydalo celkem 100.000 hledačů zlata. Museli překonat nesmírně drsné podmínky při přechodu proslulého Chilkootského průsmyku nebo Bílého průsmyku. Stovky zlatokopů sebou nesly tuny materiálu a především potravy, jinak by nebylo v nehostinné pustině možné vůbec přežít. Na jaře, když roztály ledy na řece Yukon, se k nalezištím vydalo celkem téměř 8.000 plavidel. Zbohatl však jen málokdo.

Poslední velkou zlatou horečku zažil svět v osmdesátých letech dvacátého století, kdy nedaleko města Curionópolis na severovýchodě brazilské provincie Pará byly objeveny mimořádně vydatné povrchové zdroje zlata. Desítky tisíc zlatokopů spěchaly a mnozí zpočátku také slušně zbohatli. Nugettů však ubývalo a zlatokopové začali hloubit štoly a pronikat do podzemí. Ve velkém měřítku se začala ke získávání zlata používat jedovatá rtuť. V roce 1988 proto brazilská vláda nechala všechny doly zatopit vodou a těžbu zakázala.

Reklamy